- Můj příběh
Má bubenická cesta začala, když jsem byl ještě dítě, jelikož jsem měl kopec energie. Když hrála nějaká hudba, cítil jsem nutkání tlouct do čehokoliv, co bylo zrovna po ruce. Moje maminka si toho brzo všimla a zapsala mě na lekce bicích do ZuŠ v Kroměříži. Nastoupil jsem k panu Tomáši Fábrymu, který mě vedl první 4 roky a naučil mě notový zápis a sadu základních doprovodných rytmů. Později, když pan Fábry odešel do důchodu, mé dovednosti rozvíjel pan Petr Žůrek. Na kroměřížské ZuŠ jsem také 4 roky působil v dechovém orchestru pod vedením pana Šóna a 2 roky v jazzovém orchestru pod vedením pana Gregora. V těchto kapelách jsem si poprvé osvojil hraní s dalšími muzikanty a pochopení, že bicí jsou doprovodný nástroj, který má další nástroje podpořit a vést, nikoliv přehlučit. Úspěšně jsem ZuŠ absolvoval v roce 2015.
Má bubenická cesta začala, když jsem byl ještě dítě, jelikož jsem měl kopec energie. Když hrála nějaká hudba, cítil jsem nutkání tlouct do čehokoliv, co bylo zrovna po ruce. Moje maminka si toho brzo všimla a zapsala mě na lekce bicích do ZuŠ v Kroměříži. Nastoupil jsem k panu Tomáši Fábrymu, který mě vedl první 4 roky a naučil mě notový zápis a sadu základních doprovodných rytmů. Později, když pan Fábry odešel do důchodu, mé dovednosti rozvíjel pan Petr Žůrek. Na kroměřížské ZuŠ jsem také 4 roky působil v dechovém orchestru pod vedením pana Šóna a 2 roky v jazzovém orchestru pod vedením pana Gregora. V těchto kapelách jsem si poprvé osvojil hraní s dalšími muzikanty a pochopení, že bicí jsou doprovodný nástroj, který má další nástroje podpořit a vést, nikoliv přehlučit. Úspěšně jsem ZuŠ absolvoval v roce 2015.
Po střední škole jsem odešel do Brna na vysokou školu a postupně jsem si uvědomil, že hra na bicí je pro mě důležitá. Věděl jsem, že motorika je má silná stránka, ale neuvědomoval jsem si, že bych ji mohl dále rozvíjet až na úroveň profesionality. Během mých studií na Mendelově univerzitě jsem společně se spolužáky založil kapelu Skákající Králíčci. Odehráli jsme řadu úspěšných koncertů v Brně i jiných městech. Brali jsme to spíše jako srandu a zábavu, než jako skutečný projekt, který se má někam posunout. Nicméně to byly skvělé časy a moc rád na kluky vzpomínám.
Po střední škole jsem odešel do Brna na vysokou školu a postupně jsem si uvědomil, že hra na bicí je pro mě důležitá. Věděl jsem, že motorika je má silná stránka, ale neuvědomoval jsem si, že bych ji mohl dále rozvíjet až na úroveň profesionality. Během mých studií na Mendelově univerzitě jsem společně se spolužáky založil kapelu Skákající Králíčci. Odehráli jsme řadu úspěšných koncertů v Brně i jiných městech. Brali jsme to spíše jako srandu a zábavu, než jako skutečný projekt, který se má někam posunout. Nicméně to byly skvělé časy a moc rád na kluky vzpomínám.
Jako klíčový moment své bubenické cesty vnímám to, že jsem v roce 2021 potkal Honzu Korgera. Honza je člověk, který se hudbě věnuje celý život. V mládí hrál na kontrabas a později vystudoval bicí na konzervatoři Dante Agostiniho v Dortmundu. Tamní konzervatoř se později přesunula do Düsseldorfu. Po studiích se plavil řadu let na zaoceánském parníku a hrál s různými kapelami po celém světě. Až od něj jsem se naučil ergonomii ruky od Dante Agostiniho, princip načítání not na akademický oblouk, sudoliché hraní, hraní na dvojšlapku od pat (až pak následuje heel up&down), konzistentní návyky cvičení, zahrát dva nebo i tři údery na jeden pohyb lokte, utopené dvojky, psaní vlastních breaků, dynamiku úderů, práci s Hi-Hat (flat / rash, splash, ap.), hrát snare o maličko dřív protože blána má tzv. “attack” a chvíli trvá, než se rozezní, atp.
Jako klíčový moment své bubenické cesty vnímám to, že jsem v roce 2021 potkal Honzu Korgera. Honza je člověk, který se hudbě věnuje celý život. V mládí hrál na kontrabas a později vystudoval bicí na konzervatoři Dante Agostiniho v Dortmundu. Tamní konzervatoř se později přesunula do Düsseldorfu. Po studiích se plavil řadu let na zaoceánském parníku a hrál s různými kapelami po celém světě. Až od něj jsem se naučil ergonomii ruky od Dante Agostiniho, princip načítání not na akademický oblouk, sudoliché hraní, hraní na dvojšlapku od pat (až pak následuje heel up&down), konzistentní návyky cvičení, zahrát dva nebo i tři údery na jeden pohyb lokte, utopené dvojky, psaní vlastních breaků, dynamiku úderů, práci s Hi-Hat (flat / rash, splash, ap.), hrát snare o maličko dřív protože blána má tzv. “attack” a chvíli trvá, než se rozezní, atp.
Po vysoké škole jsem několik let působil ve světě investic a financí. V roce 2022 jsem nastoupil na studium MBA soukromé univerzity Essential College abych se stal schopnějším manažerem. Vtip byl v tom, že abyste mohli být dobrým manažerem, musíte nejdříve znát skvěle sami sebe. A tak se první moduly tohoto MBA programu věnují právě budování identity, vnímání vlastních emocí, odhalování silných a slabých stránek a celostnímu porozumění vlastního já. No a čím víc jsem se těmito tématy zabýval, čím víc jsem to probíral s mou studijní trenérkou, tím víc jsem si kladl otázku: “Co tady vlastně dělám..?!”. Uvědomil jsem si, že chci rozvíjet své silné stránky a dělat to, co mě naplňuje. Že chci bavit lidi, posouvat hranice svého umu na bicí a často moci ukazovat svou bláznivou a ztřeštěnou stránku osobnosti.
Takže toto je v kostce můj příběh, který mě dovedl až sem. K založení bubenické školy a k tomu, že se naplno věnuji muzice. Pojďme se seznámit a já Vám ukážu, co Vám mohu předat.
Po vysoké škole jsem několik let působil ve světě investic a financí. V roce 2022 jsem nastoupil na studium MBA soukromé univerzity Essential College abych se stal schopnějším manažerem. Vtip byl v tom, že abyste mohli být dobrým manažerem, musíte nejdříve znát skvěle sám sebe. A tak se první moduly tohoto MBA programu věnují právě budování identity, vnímání vlastních emocí, odhalování svých silných a slabých stránek a celostnímu porozumění vlastního já. No a čím víc jsem se těmito tématy zabýval, čím víc jsem to probíral s mou studijní trenérkou, tím víc jsem si kladl otázku: “Co tady vlastně dělám..?!”. Uvědomil jsem si, že chci rozvíjet své silné stránky a dělat to, co mě naplňuje. Že chci bavit lidi, posouvat hranice svého umu na bicí a často moci ukazovat svou bláznivou a ztřeštěnou stránku osobnosti.
Takže toto je v kostce můj příběh, který mě dovedl až sem. K založení bubenické školy a k tomu, že se naplno věnuji muzice. Pojďme se seznámit a já Vám ukážu, co Vám mohu předat.
